Popis
Počet stran: 216
Vazba: brožovaná.
Formát: A5
Trvalo mi dlouho, než jsem se odhodlala a dovolila mé knize spatřit světlo světa. Je to dva roky, kdy jsem snad už naposledy opustila léčebnu, kde jsou lidé spíš vězněni, než léčeni. I přes to, že u nás mezi tím, kdy jsem napsala tento první díl, proběhla jakási reforma psychiatrie, tak pro nás "blázny" se nic podstatného nezměnilo. Leckde je to pořád to stejné peklo na Zemi.
Předkládám před Vás můj příběh bez obalu a bez jediné vymyšlené věty. Vše co popisuji se děje dnes a denně mnoha lidem. Někdo by to měl konečně zastavit. Ale kdo a jak? Když má přijít do léčebny kontrola, která se předem hlásí, tak se vše hodí tak nějak do pucu, pacoši jsou upozorněni na to jak se mají chovat a vše vypadá jakoby se tam lidem snažili pomáhat, co jen to jde.
Kniha není celá jen o léčebnách. Najdete v ní i to, co se ve mě odehrávalo, když jsem byla mimo. Dočtěte se, jaké hovadiny dokáže vymyslet hlava člověka, který se z nějakého důvodu ocitne mimo sám sebe. Často máme v psychózách podobné stavy a tak se v blázincích vzájemně chápeme. Co však nechápeme je to, že si naši blízcí myslí, že nám tam pomohou. Oni vůbec netuší, jaké je to být zavřený. Jasně. Potřebujeme nějak zastavit naši zmatenou mysl a to tam dokáží. Ale za jakou cenu? Díky Bohu jsou i léčebny, kde ve Vás vidí člověka a ne jen kus, za který jim sype pojišťovna peníze. I takovou jsem navštívila. Samy uvidíte ten rozdíl, pokud dáte mému psaní šanci.
Jo, jdu se svou kůží na trh a není to úplně jednoduché. Já ale doufám, že moje kniha pomůže lidem, pochopit co se v nás odehrává, když se chováme zcela nepochopitelně. A úplně nejvíc ráda bych byla, kdyby nějakému človíčkoví, který sám v sobě teď vidí magora, dokázala pomoct cítit se jako plnohodnotný člověk, kterému občas prostě zablbne hlava. Někomu blbne koleno, tlak, cukr nebo třeba záda. Nám hlava. To ale neznamená, že jsme horší než většina společnosti. Však se kolem sebe rozhlédněte.
Pro mnoho lidí známý psycholog, Pjér La Šéz, o knize napsal:
"Ahoj Soňo. Čtu to Tvoje vyprávění jedním dechem. Ta kniha je poctivá stejně jako její autorka. Dokonce i v takových ohledech, které by člověk před ostatními raději ukryl. Když se ocitáme v situacích ponížení, častokrát ztrácíme tvář i sami před sebou. Odtud se pak v duši lidské bytosti rodí žal natolik hluboký, že je prakticky nemyslitelné sdílet je s kýmkoli jiným, nežli zase jen s lidskou bytostí. Odtud název Lidská bytost, k němuž skutečně neexistuje alternativa. Byl bych šťasten, kdyby se mi někdy podařilo najít výstižnější pojmenování tohoto vyprávění. A vlastně jakéhokoli poctivého vyprávění. Už se začínám těšit na toho lidského pana doktora. A taky jsi hodná, když tam upozorňuješ na mé přednášky o psychospirituální krizi. Mám dojem, že tehdy jsem konečně trochu lépe začínal chápat smysl přednáškových aktivit, které bych nikdy předtím nevyměnil za štípání dříví a lásce k vlastnímu prostoru uvnitř milosrdného a prozřetelného Univerza. I na tvojí knize není snadné hned odlišit, kdy je podvědomě určité téma na čtenáře vkládáno, a kdy je mu ponechána volba, jaký úhel pohledu zvolí on sám. Samozřejmě v tom vnímám také povahu jakési zpovědi, takže se těším na jistý základní obrat, bez kterého přece žádná skutečná katarze není myslitelná. A něco takového se určitě uskutečnit muselo, když o tom můžeš takhle vyprávět. Očekával bych to někde kolem vědomějšího příjímání vlastní odpovědnosti za to, jakým způsobem tvoříš svůj svět. Je to fakt napínavé jako nějaká dobrá detektivka.
A velmi fandím slečně vypravěčce, ať už může v klidu ťukat do stroje to své vyprávění. Ať to celé znovu prožívá a hledá přitom vše, co jí snad ještě uniká, aby se na to dokázala podívat vědoměji a s o něco větší rozvahou. Kvůli tomu si přece vyprávíme své příběhy. Vždyť bohové milují příběhy a fandí přitom každému."
